Žiju život, který jsem si nevybrala. Přesto ho žít chci...

14. prosince 2009 v 21:13 | T E R Y
Snila jsem sen. Sen o nádherném životě, dokonalém páru a neskutečné lásce. To všechno mi zastínilo pohled na svět. Na reálný svět plný bolesti, svět se špatnými konci a zlomenými srdci. Žila jsem ve fikci a nevnímala pravdu. Zničilo mě to, ničí mě to a ničit mě to bude. Nesnáším svá zranění, která mi způsobují ostatní, jako bych snad nebyla lidská bytost. Poničil mi mou duši, mou čistou duši, která krvácí. Já jí jen neustále zaceluji, snažím se jí sešít zase dohromady, ale vždy se něco stane, něco, co to zase vrátí.
Nechci říct, že mi Twilight tohle zavinilo, já jen už tohle nechci. Mám ráda ten příběh, ovšem uvědomte si, že je to jem příběh. Nedovolte, aby vás ovlivnil. Běžte pryč, zapněte si mp4 a poslouchejte hudbu. To je můj lék. Lék na cokoliv.
Neomluvím se. Mojí omluvu byste jen přečetli, nic byste z ní neměli. Jsou to jen slova. Slova zraňují, proto je volím co nejpečlivěji. Nejsem na dně. Mám vlastně všechno co chci. Ovšem, láska mi chybí. Jistě že miluji. Spustu lidí, věcí... Ale nikdo mi jí neopětuje, tak jak bych si to přála. Tak jak jsem o tom snila, z dívčích románků, které změnily můj pohled na svět. Unikla jsem od nich.
Mým smyslem života je jen hudba. Žiji hudbou. Kdo mi jí vezme, vezme si mou duši. Tu zničenou duši, můj život a moje sny. Sny které pořád sním. Ovšem, nyní jsou splnitelné. Nebo snad naopak, méně reálné...?

Sbohem...
Kdo na mě chce kontakt, napíše komentář. Sídlím teď na jiném blogu.

T E R Y